Znovu a jinak

Nejdřív jsme probírali americkou politiku a co s ní má společného náboženství, k čemuž jeden spolucestující prohlásil: „Díky bohu, že jsem ateista.“ Pak jsme probrali všechno možné. A protože cesta ze slovinského Bledu na Moravu trvá sedm hodin, napadlo někoho ještě v Rakousku pustit Cimrmany. Jeli jsme v tom autě čtyři, všichni přes čtyřicet, a dobře jsme se bavili – a předháněli se, kdo dopoví nějakou repliku z představení Dlouhý, Široký a Krátkozraký. Nějak nás to spojilo a vlastně mě to přivedlo k následující úvaze o smíchu a humoru a jestli je na nich něco duchovního. A začnu pokusem o vtip: Znáte ten, jak přijde Ježíš do hospody? Najednou celá hospoda ztichne. A všichni začnou zpytovat svědomí, jen tu a tam nějaký posedly alkoholik zavolá: „Co je ti do náš, Ježíši?“ A on nařídí, aby z něho ten démon alkoholu vyšel. A ještě před zavírací hodinou vypadá celá společnost jako schůzka anonymních alkoholiků. A jeden druhému vážně vyprávějí, jaké to bylo než Ježíš přišel, jak mizerné a ...