vi. Láska, ALE...
Z předchozích kapitol byste mohli nabýt dojmu, že mám problémy hlavně s hebrejskou biblí alias Starým zákonem. Potopa, egyptské rány (kam patří i smrt všech prvorozených mužských potomků), násilné dobývání zaslíbené země... A Ježíš, jak je vykreslen v Novém zákoně, jako by byl ztělesněním jiného BOHA – milujícího, trpělivého, přijímajícího... Ale. Několik ALE. To první se týká zásadní inovace v podobě posmrtného života. Ve většině hebrejských spisů to není téma. Mrtví jsou mrtví. Tu a tam se objeví záblesk naděje, ale to je tak všechno. Až později, zjevně v důsledku setkání s perským zoroastrianismem v poexilním období (po roce 538 př. Kr.), se v judaismu vynořuje myšlenka nebe a pekla, tedy moralizovaného posmrtného života: ty dobré čekají nebeské odměny, lidi zlé pekelné tresty. A za života Ježíše už jsou tyto představy součástí hlavního náboženského proudu, i když ještě existovaly v judaismu skupiny, které myšlenku vzkříšení odmítají. I křesťanský Nový zákon s těmito před...