Znovu a jinak

Takový černý sešit se šipkami to byl. A v něm biblické dějiny od stvoření do konce světa. A bylo to hezky vytištěné a vypadalo to trochu jako barevný projektový graf. A ti křesťani, co mě evangelizovali, to měli hned vedle bible jako pomůcku, abychom se v ní trochu zorientovali - a taky aby propůjčili svému poselství pekelnou (nebo nebeskou?) dávku naléhavosti.  Podle kreacionistů, kteří věří v mladou zemi, stvořil BŮH svět v šesti dnech někdy před 6000 lety. Na začátku dějin byl věk nevinnosti, ale pak to Adam s Evou pokazili svým hříchem a následovalo vyhoštění z Edenu, a protože to lidé ještě víc pokazili tak i potopa atd. Biblické panorama rozděluje dějiny do 7 období, z nichž poslední je tisícileté království a pak následuje nekonečná věčnost. Vlastně to je takový evakuační plán: Když půjdeš po té správné šipce, dostaneš se s námi do nebe. A když ne, skončíš se všemi hříšníky v hořícím jezeře. Ta šipka měla žlutou barvu a končila tzv. vytržením věřících, kteří se náhle dostano...

Nebyl běloch. Nebyl macho. Nebyl nacionalista. Nebyl křesťan.  A přesto v zemi, která se chce zase zvětšit, jsou jeho následovníci přesvědčeni o tom, že bílý americký muž-křesťan je něco víc. A většinu z nich netrápí, že představitel, kterého si zvolili do Bílého domu, je namyšlený lhář, děvkař a bully, který by nejraději byl rovnou králem nebo carem.  Jak to, že plodem křesťanství v zemi, která o sobě tvrdí, že je „one nation under God“ a na penězích má napsáno „IN GOD WE TRUST“ je vláda muže, který obdivuje diktátory a zrazuje spojence, který přemýšlí, jak by zabral cizí území...? A to vládne teprve dva měsíce.  Já sám jsem byl americkým křesťanstvím do značné míry formován – maje diplom z poměrně konzervativní college, ke kterému mi pomohlo stipendium od instituce, která své jméno spojuje s největším americkým evangelistou 20. století. Potkal jsem mezi americkými křesťany mnoho upřímně zbožných a obětavých lidí. A přemýšlím, co se s jejich křesťanstvím stalo. A je...

V minulém příspěvku jsem se přiznal k pochybnostem o boží všemohoucnosti. A napadají mě praktické otázky, např. Jak se můžeme modlit za ztracené klíče nebo místo k zaparkování, když válka dodnes ničí miliony životů? A současně jsem čím dál víc přesvědčen, že takové pochybnosti jsou vlastně dobré, jestli na konci zůstane víra, která nebude ignorovat realitu, nebo modlitba, která bude proměňovat především mne. Už jsem tady dělal reklamu na Nomad Podcast , kde jsem nedávno poslouchal rozhovor s Brianem McLarenem nad jeho knihou Faith after Doubt . Je to moudrý muž, který mimochodem také vyšel z denominace, ve které jsem se nechal pokřtít. A myslím, že jeho blahoslavenství se budou hodit i vám: Blahoslavení zvědaví, neboť jejich zvědavost respektuje skutečnost. Blahoslavení nejistí a znejistělí, protože jejich mysl je stále otevřená. Požehnaní jsou ti, kdo se diví, neboť naleznou to, co je podivuhodné Blahoslavení ti, kdo zpochybňují své odpovědi, neboť jejich obzory se budou navždy rozš...

První název tohoto blogu, který mě napadl, byl „bad theology“. Měla to být kritika mé špatné teologie, kterou jsem si z větší části nevymyslel a tedy se dá předpokládat, že nejsem sám, kdo takto věřil nebo věří. Popsat, v čem mi má pojetí Boha nepomáhala, má pro mě terapeutické účinky a třeba by to mohlo zajímat i někoho jiného. A zrovna jsem četl Paula Tillicha a tam na mě vyskočilo „bad theology“. Zní to líp než „God is not great“.  Ale v době, kdy píšu tenhle úvod a mám skoro hotové první tři příspěvky, hodně poslouchám vyprávění lidí o jejich „dekonstrukci víry“. To zní silně. A říká to, že věci, kterým věříme, jsou konstrukce, které jsme převzali nebo jsme si je sami vytvořili. A někdy je dobré si je uvědomit a třeba jimi zatřást. Ale obvykle za nás to třesení zařídí někdo jiný nebo něco jiného. Typicky to může být zklamání z lidí věřících, nebo nějaký životní otřes. A pak začneme přehodnocovat, čemu věříme a možná zapochybujeme o některých článcích víry.  Pochybnos...