Znovu a jinak

Starší verze mne samotného by mě prohlásila za heretika, když si dovoluji pochybovat o slovech kréda nebo o inspirovanosti  křesťanské bible. A starší verze církve by kacíře, který odmítá dogmata, považovala za ohrožení. Co by se dělo dál, by záleželo, ve kterém století bychom se nacházeli.  Prvotní křesťanství nebylo o nic víc jednotné, než judaismus, ze kterého vzešlo. Někteří pochybovali o vzkříšení: všichni znají nevěřícího Tomáše, který nakonec uvěřil, ale někteří badatelé se domnívají, že o vzkříšení snad pochybovali i někteří další apoštolové, což by vysvětlovalo, proč např. evangelium podle Marka vykresluje učedníky jako dost nechápavé a slyšíme v něm Ježíše, jak jim vytýká jejich malověrnost. Pak tady byli následovníci Ježíše, kteří se narodili jako Židé a byli přesvědčeni, že je potřeba dál dodržovat pravidla tóry (sám Ježíš zákon dodržoval navzdory sporům o výklad některých pravidel). Ale nakonec zvítězila vize bývalého farizeje (Saula-Pavla), který se stal apoštole...

Všichni jsme to zažili. Rodiče, vychovatelé, učitelé se nás snažili přimět k nějakému chování. A když to nešlo po dobrém, muselo to jít po zlém. Po přemlouvání přišly výhrůžky, výtky, důtky i fyzické tresty, abychom začali poslouchat. A když se z nás stali rodiče, co jsme dělali? Nebo jak to děláme? Jak bychom to chtěli dělat?  Posledně jsem se pozastavoval nad vznikem biblických textů. Moderní badatelé  nezůstali u kritiky textu, která pomáhá přiblížit se k originálu navzdory chybám písařů či pozdějším úpravám. Zajímalo je, nakolik jsou události, které se v písmech popisují, skutečně historické. A čtenáři konzervativních studií a komentářů si nemohli nevšimnout, jak často musí jejich věřící pisatelé obhajovat historickou věrohodnost bible – navzdory svým historicko-kritickým kolegům. Ale o těchto problémech bylo napsáno dost. Větší potíž mám s tím, jakého BOHA různí pisatelé představují. Protestantská biblická teologie chce stavět primárně na textech Písma a svůj obraz BOHA s...