Znovu a jinak

Takový černý sešit se šipkami to byl. A v něm biblické dějiny od stvoření do konce světa. A bylo to hezky vytištěné a vypadalo to trochu jako barevný projektový graf. A ti křesťani, co mě evangelizovali, to měli hned vedle bible jako pomůcku, abychom se v ní trochu zorientovali - a taky aby propůjčili svému poselství pekelnou (nebo nebeskou?) dávku naléhavosti.  Podle kreacionistů, kteří věří v mladou zemi, stvořil BŮH svět v šesti dnech někdy před 6000 lety. Na začátku dějin byl věk nevinnosti, ale pak to Adam s Evou pokazili svým hříchem a následovalo vyhoštění z Edenu, a protože to lidé ještě víc pokazili tak i potopa atd. Biblické panorama rozděluje dějiny do 7 období, z nichž poslední je tisícileté království a pak následuje nekonečná věčnost. Vlastně to je takový evakuační plán: Když půjdeš po té správné šipce, dostaneš se s námi do nebe. A když ne, skončíš se všemi hříšníky v hořícím jezeře. Ta šipka měla žlutou barvu a končila tzv. vytržením věřících, kteří se náhle dostano...

Nebyl běloch. Nebyl macho. Nebyl nacionalista. Nebyl křesťan.  A přesto v zemi, která se chce zase zvětšit, jsou jeho následovníci přesvědčeni o tom, že bílý americký muž-křesťan je něco víc. A většinu z nich netrápí, že představitel, kterého si zvolili do Bílého domu, je namyšlený lhář, děvkař a bully, který by nejraději byl rovnou králem nebo carem.  Jak to, že plodem křesťanství v zemi, která o sobě tvrdí, že je „one nation under God“ a na penězích má napsáno „IN GOD WE TRUST“ je vláda muže, který obdivuje diktátory a zrazuje spojence, který přemýšlí, jak by zabral cizí území...? A to vládne teprve dva měsíce.  Já sám jsem byl americkým křesťanstvím do značné míry formován – maje diplom z poměrně konzervativní college, ke kterému mi pomohlo stipendium od instituce, která své jméno spojuje s největším americkým evangelistou 20. století. Potkal jsem mezi americkými křesťany mnoho upřímně zbožných a obětavých lidí. A přemýšlím, co se s jejich křesťanstvím stalo. A je...

Starší verze mne samotného by mě prohlásila za heretika, když si dovoluji pochybovat o slovech kréda nebo o inspirovanosti  křesťanské bible. A starší verze církve by kacíře, který odmítá dogmata, považovala za ohrožení. Co by se dělo dál, by záleželo, ve kterém století bychom se nacházeli.  Prvotní křesťanství nebylo o nic víc jednotné, než judaismus, ze kterého vzešlo. Někteří pochybovali o vzkříšení: všichni znají nevěřícího Tomáše, který nakonec uvěřil, ale někteří badatelé se domnívají, že o vzkříšení snad pochybovali i někteří další apoštolové, což by vysvětlovalo, proč např. evangelium podle Marka vykresluje učedníky jako dost nechápavé a slyšíme v něm Ježíše, jak jim vytýká jejich malověrnost. Pak tady byli následovníci Ježíše, kteří se narodili jako Židé a byli přesvědčeni, že je potřeba dál dodržovat pravidla tóry (sám Ježíš zákon dodržoval navzdory sporům o výklad některých pravidel). Ale nakonec zvítězila vize bývalého farizeje (Saula-Pavla), který se stal apoštole...

„Věřím v Boha, Otce Všemohoucího...“ zní prvních pět slov Apoštolského kréda.  Všemohoucího, který dopouští, že maminka malých dětí, křesťanka, umře na rakovinu. Že miliony dětí trpí hladem, nemocemi, násilím... Že jeden národ likviduje jiný...  Ani křesťanství s trpícím Kristem na kříži nemá odpověď na problém utrpení: Jak můžeme věřit v BOHA všemohoucího a současně laskavého a milujícího? A slyší nás? Tak proč něco neudělá? A jak se můžeme modlit, aby přestaly naše bolístky, když BŮH nezastavil holocaust? Trochu teodicey (Předem se omlouvám za všechna cizí slovíčka, ale líp to neumím.) Problém zvaný teodicea není nic nového. Dá se shrnout do tří tvrzení: 1. Bůh je všemohoucí – mohl stvořit svět, tak může dělat zázraky, uzdravovat, křísit mrtvé... 2. Bůh je milující – je dobrý, záleží mu na lidech a chce pro ně to nejlepší, ne zlo. 3. Lidé trpí zlem, které je ve světě. Jedno řešení je, že takový BŮH neexistuje. A dnes mám pochopení pro ty, kdo na tomto paradoxu s teismem skon...

Z předchozích kapitol byste mohli nabýt dojmu, že mám problémy hlavně s hebrejskou biblí alias Starým zákonem. Potopa, egyptské rány (kam patří i smrt všech prvorozených mužských potomků), násilné dobývání zaslíbené země...  A Ježíš, jak je vykreslen v Novém zákoně, jako by byl ztělesněním jiného BOHA – milujícího, trpělivého, přijímajícího...  Ale. Několik ALE. To první se týká zásadní inovace v podobě posmrtného života. Ve většině hebrejských spisů to není téma. Mrtví jsou mrtví. Tu a tam se objeví záblesk naděje, ale to je tak všechno. Až později, zjevně v důsledku setkání s perským zoroastrianismem v poexilním období (po roce 538 př. Kr.), se v judaismu vynořuje myšlenka nebe a pekla, tedy moralizovaného posmrtného života: ty dobré čekají nebeské odměny, lidi zlé pekelné tresty. A za života Ježíše už jsou tyto představy součástí hlavního náboženského proudu, i když ještě existovaly v judaismu skupiny, které myšlenku vzkříšení odmítají. I křesťanský Nový zákon s těmito před...

Před 33 lety jsem přešel od „nevěřících“ k „věřícím“ a letos u mě nastalo opačné obrácení. Nebo spíš dekonstrukce víry. Věcí, kterým jsem věřil, postupně ubývalo a dnes bych se bohu žel pod křesťanská kréda nepodepsal. A přesto mi BŮH nedává pokoj a stále se obírám slovy o BOHU (bohoslovím) a potřebuji se vypsat i z toho, co bych nepodepsal.  Začnu svým příběhem. Bylo mi 23, pátým rokem  jsme studoval technickou kybernetiku, chodil s holkou a bavil se s kamarádem od školky, který náhle uvěřil v Ježíše Krista a nedal s tím pokoj. Začalo to u snídaně a pokračovalo na víkendovém pobytu s mnoha zapálenými křesťany, se kterými jsem se vášnivě přel a zpochybňoval jejich nevědecké přesvědčení. O pár měsíců později, na stejném místě v kopcích nad Vsetínem, jsem byl o poznání měkčí a otevřenější (a ta holka těhotná). Náhle jsem znejistěl svém přesvědčení a začal oslovovat TY kdesi v mém nitru, kterému se říká BŮH. (A protože je to slovo velmi zatížené a nemohu se rozhodnout, zda psát s...

První název tohoto blogu, který mě napadl, byl „bad theology“. Měla to být kritika mé špatné teologie, kterou jsem si z větší části nevymyslel a tedy se dá předpokládat, že nejsem sám, kdo takto věřil nebo věří. Popsat, v čem mi má pojetí Boha nepomáhala, má pro mě terapeutické účinky a třeba by to mohlo zajímat i někoho jiného. A zrovna jsem četl Paula Tillicha a tam na mě vyskočilo „bad theology“. Zní to líp než „God is not great“.  Ale v době, kdy píšu tenhle úvod a mám skoro hotové první tři příspěvky, hodně poslouchám vyprávění lidí o jejich „dekonstrukci víry“. To zní silně. A říká to, že věci, kterým věříme, jsou konstrukce, které jsme převzali nebo jsme si je sami vytvořili. A někdy je dobré si je uvědomit a třeba jimi zatřást. Ale obvykle za nás to třesení zařídí někdo jiný nebo něco jiného. Typicky to může být zklamání z lidí věřících, nebo nějaký životní otřes. A pak začneme přehodnocovat, čemu věříme a možná zapochybujeme o některých článcích víry.  Pochybnos...