Znovu a jinak

Představte si, že jedete do práce a uvidíte značku STOP. Co uděláte? To záleží na exegesi** nápisu STOP. Postmodernista provede dekonstrukci značky (srazí ji svým autem). Navždy tak ukončí tyranii severojižní dopravy vůči západovýchodnímu směru. Podobně marxista vidí ve značce STOP nástroj třídního útlaku. Dojde k závěru, že buržoazie užívá severojižní silnici a brání tak rozvoji dělnické třídy na západovýchodní silnici. Seriózní a vzdělaný katolík věří, že nemůže porozumět značce STOP bez znalosti jejích uživatelů a jejich tradice. Pozorováním zjistí, že ji nikdo nebere příliš vážně, proto se necítí povinen brát ji příliš vážně ani on. Obyčejný katolík (nebo ortodoxní, nebo kopt, anglikán, metodista, presbyterián nebo kdokoliv jiný) se neobtěžuje čtením nápisu na značce, ale zastaví u ní, když tam zastaví auto, které jede před ním. Fundamentalista bere text doslovně, zastaví u značky a čeká, až se na ní objeví nápis, že má pokračovat. Kazatel si najde slovo STOP ve slovníku a zjistí, ...

Ateismus se člověku přihodí, když čte Bibli. Křesťanství, když mu ji čte někdo jiný.  Bertrand Russel „Sundejte svou křesťanskou hlavu, pořádně jí zatřeste a zase ji nasaďte zpátky,“  Richard Rohr O sundávání křesťanské hlavy a následném třesení ateistickou kritikou už tady byla řeč. Ale co když ji nasadím zpátky? Bude to znovu jako dřív? Nebo bude všechno jinak ? Anateismus, jak jej definuje Richard Kearney, je doslova znovu-teismus.  Kearney je irský filosof, který studoval v Montrealu a v Paříži (u Paula Ricoeura) a nyní působí v Bostonu. Zabývá se narativní imaginací, hermeneutikou náboženství a fenomenologií. Hermeneutika je nauka o tom, jak vykládat a překládat – v našem případě náboženské texty. Zkusím teď shrnout jeho myšlenky z knihy Anatheism: Returning to God After God , které mě oslovují. Začneme hermeneutikou, kterou se zabývá i v jiných knihách: Když křesťanství tvrdí, že na počátku bylo Slovo, znamená to, že už od počátku tady byla i hermeneutika, protože t...

Dříve nebo později potká každého: Smrt. Ale většinou si nejdřív přijde pro někoho blízkého a z vás se stanou dědici. Pohřbem to nekončí: je třeba odhlásit, co se dá, vyřídit, co je třeba vyřídit, a mezitím vás předvolají k notáři. A poučí vás, že se dědictví můžete zřeknout. Ale to asi většina lidí neudělá a i když nezdědí velké statky, pozůstává spousta věcí. Kytky, fotky, obrázky, knížky, cédéčka, hrnečky, skleničky, ozdoby, nádoby, nábytek, oblečení – a hlavně vzpomínky.  Většinu těch věcí nepotřebujete, ale mnohé je vám líto vyhodit. Protože patřily člověku, kterého jste měli rádi, a tohle vám po něm zbylo. Spoustu těch věcí si pamatujete, protože kdysi tvořily kulisy vašeho života: hrnečky s modrými cibulkami, skleničky se zlatým lemováním, litinová žehlička, mosazný moždíř, zlatý přívěsek. Nic z toho se vám nehodí, ale je těžké rozloučit se... Bible je taky dědictví, kterého se nechci zřeknout. Je to knihovna, která se předává z generace na generaci přes několik tisíciletí. J...

Kterak jsem u bible začal a skončil Četli jsme ji doslova a brali všechno smrtelně vážně. Najednou jsem byl kreacionista a tedy odpůrce evoluce, věřil jsem v příchod tisíciletého království na konci věků, které nastane po vytržení církve, věřil, že ženy mají v církevním shromáždění mlčet a nesmí vyučovat nebo kázat, věřil jsem, že homosexualita je hřích, věřil jsem v peklo i vyvolení ke spáse... Věřil jsem ve svatého, bázeň nahánějícího BOHA, který je současně BOHEM milujícím a slitovným. Věřil jsem křesťanům ve svojí bublině, protože ve mě vzbudili důvěru. Věřil jsem v Ducha svatého, který by přece tyhle upřímné věřící v Pána Ježíše Krista nenechal napospas bludům. První křesťané, které jsem potkal, byli z mého dnešního pohledu fundamentalisté – a někteří by se za tuhle nálepku nestyděli. Trochu otevřenější evangelikálové sice dál stáli na tom, že Bible je bezchybná a neomylná, ale připouštěli, že je to text jazykově, historicky a kulturně vzdálený, který je potřeba pečlivě číst v kon...