Znovu a jinak

Ateismus se člověku přihodí, když čte Bibli. Křesťanství, když mu ji čte někdo jiný.  Bertrand Russel „Sundejte svou křesťanskou hlavu, pořádně jí zatřeste a zase ji nasaďte zpátky,“  Richard Rohr O sundávání křesťanské hlavy a následném třesení ateistickou kritikou už tady byla řeč. Ale co když ji nasadím zpátky? Bude to znovu jako dřív? Nebo bude všechno jinak ? Anateismus, jak jej definuje Richard Kearney, je doslova znovu-teismus.  Kearney je irský filosof, který studoval v Montrealu a v Paříži (u Paula Ricoeura) a nyní působí v Bostonu. Zabývá se narativní imaginací, hermeneutikou náboženství a fenomenologií. Hermeneutika je nauka o tom, jak vykládat a překládat – v našem případě náboženské texty. Zkusím teď shrnout jeho myšlenky z knihy Anatheism: Returning to God After God , které mě oslovují. Začneme hermeneutikou, kterou se zabývá i v jiných knihách: Když křesťanství tvrdí, že na počátku bylo Slovo, znamená to, že už od počátku tady byla i hermeneutika, protože t...

Než se dopracuji k BOHU po BOHU, musím udělat zastávku u ateismu. Protože moje vlastní cesta prošla údolím, ve kterém jsem musel připustit, že kritika náboženství dává smysl. Za všechny staré i nové ateisty bych doporučil Christophera Hitchense a jeho knihu Bůh není veliký (název naráží na arabské zvolání nejen džihádistů). Jeho teze je, že náboženství je lidský výtvor a že je antropomorfické, používá slovo bůh s malým b, mluví o náboženství v jednotném čísle, byť se primárně otírá o nectnosti velkých abrahamovských náboženství. A musím potenciální čtenáře varovat, že nehezky mluví o některých hrdinech víry. Ale nelze ignorovat, že náboženství zabíjí, že často vede k nesnášenlivosti, že může být zdraví a životu nebezpečné, že vede buď k podvolení ponížení se před bohem, který připomíná prchlivého a žárlivého monarchu, nebo k sebestřednému postoji, že bůh nás má tak rád, že kvůli nám stvořil vesmír a my věřící jsme tím jaksi lepší lidé. Jenže, jak ateisté ukazuji, akt stvoření zůstává ...