xv. Ateismus
Než se dopracuji k BOHU po BOHU, musím udělat zastávku u ateismu. Protože moje vlastní cesta prošla údolím, ve kterém jsem musel připustit, že kritika náboženství dává smysl. Za všechny staré i nové ateisty bych doporučil Christophera Hitchense a jeho knihu Bůh není veliký (název naráží na arabské zvolání nejen džihádistů).
Jeho teze je, že náboženství je lidský výtvor a že je antropomorfické, používá slovo bůh s malým b, mluví o náboženství v jednotném čísle, byť se primárně otírá o nectnosti velkých abrahamovských náboženství. A musím potenciální čtenáře varovat, že nehezky mluví o některých hrdinech víry.
Ale nelze ignorovat, že náboženství zabíjí, že často vede k nesnášenlivosti, že může být zdraví a životu nebezpečné, že vede buď k podvolení ponížení se před bohem, který připomíná prchlivého a žárlivého monarchu, nebo k sebestřednému postoji, že bůh nás má tak rád, že kvůli nám stvořil vesmír a my věřící jsme tím jaksi lepší lidé. Jenže, jak ateisté ukazuji, akt stvoření zůstává problematický, i když se ho snažíme uvést v soulad s biologickou evolucí - když už věřící nelpí na šestidenním stvoření a mladé zemi, postulují alespoň inteligentního designéra, který nějak dohlížel na krutou evoluci, která vytvořila svět plný záludných mikrobů a krvelačných predátorů.
Může se zdát, že Hitchensovo čtení Bible připomíná doslovné čtení fundamentalistů v tom, jak vytahuje texty, které se mu hodí, ale vcelku je jeho kritika dobře informovaná a třeba záměr autora evangelia Matouše ukázat, že Ježíš je druhý Mojžíš skutečně „vyvolává podezření tím, jak se snaží dokázat příliš mnoho“. A jestli se při čtení jeho kritiky židovských a křesťanských textů ošiváme, v kapitolách věnovaných islámu nebo mormonismu se člověk najednou cítí líp, protože v nich má jiné náboženství ještě větší problémy - samozřejmě z pohledu např. křesťanského pozorovatele.
Když tou knihou znovu listuji, u kapitoly, která se ptá, jestli náboženství dělá lidi lepšími, bych si chtěl myslet, že ano – že snad jsem méně sobecký a laskavější – ale pochopitelně to nemohu objektivně posoudit. A uznávám, že to nedokazuje ani historicitu vyjití izraelců z Egypta ani narození z Panny.
Na druhé straně nedokážu pochopit, proč si 80 % amerických evangelikálů (skupina, se kterou jsem se kdysi identifikoval) vybrali namyšleného, mstivého a nenávistného prezidenta, od kterého očekávají, že bude pokračovat v kulturních válkách proti domnělým odpůrcům jejich víry. (Celkem Trump obdržel hlasy 56 % lidí, kteří se identifikují jako křesťané; a dá se to vyjádřit i jinak - z přibližně 75 milionů hlasů, které obdržel, pochází ze 78 % od lidí z křesťanské komunity.)
Obávám se, že náboženství zde opět slouží mocným a nový americký prezident pochopil, jak to využít. A to se Trump zatím neprojevil jako fašisté, kteří si v některých zemích zkrotili církev za 2. světové války. (Zajímalo by mě, co by Hitchens řekl na Trumpa, kdyby se dožil jeho zvolení – zemřel r. 2011, ale něco málo je zde).
O některých věcech, o kterých Hitchens píše, jsem se už vyjadřoval - krvavé obřady, doktrína o smíření, učení o věčných odměnách a trestech... Tak přeskočím k jeho závěru, že je zapotřebí nové osvícenství. I když připouští, že Sigmund Freud měl docela pravdu, když popsal náboženský impuls jako v podstatě nevykořenitelný, dokud lidský druh neporazí svůj strach ze smrti a svou tendenci mít zbožná přání.
Nebo snad může změna přijít zevnitř, když opustíme obrazy božstev z doby bronzové a neomylnost náboženských knih a iracionalitu a netoleranci a nebudeme bránit svobodnému bádání?
Nevím. Ale myslím, že kritika náboženství je potřebná. A nebojím se slova ateista: Koneckonců Sokrates i první křesťané byli v prvních stoletích označování za ateisty.
 |
| Řecké slovo atheoi z epištoly Efezským 2,2 na Papyru 46 ze 3. století. |
O anateismu budu psát někdy příště, ale ještě přidám osobní poznámku: už dva dny ležím v posteli s horečkami a navzdory své nevěřícnosti se sobecky modlím za uzdravení.
