xxii. Možná za to Ježíš nemůže
Nebyl běloch. Nebyl macho. Nebyl nacionalista. Nebyl křesťan.
A přesto v zemi, která se chce zase zvětšit, jsou jeho následovníci přesvědčeni o tom, že bílý americký muž-křesťan je něco víc. A většinu z nich netrápí, že představitel, kterého si zvolili do Bílého domu, je namyšlený lhář, děvkař a bully, který by nejraději byl rovnou králem nebo carem.
Jak to, že plodem křesťanství v zemi, která o sobě tvrdí, že je „one nation under God“ a na penězích má napsáno „IN GOD WE TRUST“ je vláda muže, který obdivuje diktátory a zrazuje spojence, který přemýšlí, jak by zabral cizí území...? A to vládne teprve dva měsíce.
Já sám jsem byl americkým křesťanstvím do značné míry formován – maje diplom z poměrně konzervativní college, ke kterému mi pomohlo stipendium od instituce, která své jméno spojuje s největším americkým evangelistou 20. století. Potkal jsem mezi americkými křesťany mnoho upřímně zbožných a obětavých lidí. A přemýšlím, co se s jejich křesťanstvím stalo. A jestli je to křesťanstvím. A že nechci být křesťan, jestli tohle je ovoce té víry.
Víra není jenom o dogmatech, kterým by se mělo věřit, ale pod ní se skrývá spousta vyslovených či nevyslovených předpokladů - kulturních a filosofických i náboženských.
Jedním z nich je patriarchát. Většinu zaznamenaných dějin vládli ve světě i v církvích muži. A bible je v tom podporovala, i když zaznamenává několik feministických okamžiků – např. v tom, jak blízko Ježíšovi některé ženy byly, nebo v Pavlovské vizi, že v Kristu není rozdíl mezi židem a pohanem, otrokem a svobodným, mužem a ženou. Ale tentýž Ježíš si za učedníky vybral pouze muže – čímž dodnes někteří obhajují, že církev (a další instituce) mají vést pouze muži. A tentýž apoštol Pavel tvrdil, že žena má být podřízena muži a má v církvi mlčet. Ani americká demokracie dlouho nepřiznávala ženám volební právo, takže vlastně není divu, že si voliči, mezi nimiž převažují křesťané, vybrali podruhé muže Trumpa a ne ženu.
Dalším je pocit nadřazenosti bílé rasy. Většina se k němu asi nepřizná, ale není divné, jak jsou (americká) církevní společenství rasově rozdělená? Do sborů pro bílé chodí jenom malinko černochů a v černošském sboru jsme bělocha neviděli. A podobné je to u dalších minorit. Americký pastor Brian McLaren ta témata spojuje a mluví o „white Christian male supremacy“ (bílá křesťanská mužská nadřazenost). A vlastně ji mám v genech i já – jsem bílý muž, který se učil teologii od bílých mužů, protože ti v ní tisíce let dominovali. A jako bílý muž musím připustit, že není snadné vcítit do postavení méně privilegovaných skupin... Protože privilegovaní si svá privilegia neuvědomují, dokud se o ně nezačnou bát. A ze strachu pak sílí konzervativní kulturní proud, kterému se konzervativní křesťanství přinejmenším dobře hodí, a který trumpisté dobře pochopili.
V genech církve je ale také autoritářství. Opět, existují výjimky v podobě církví, které se řídí demokraticky, ale ve většině stojí v čele nějaký charismatický, autoritativní muž s aurou vyvolenosti. A ani tady bible nepomůže – vždyť hlasování se tam objevuje jen dvakrát a obávám se, že většina křesťanů by si raději zvolila teokracii než demokracii.
A ještě tam vidím dva momenty, z nichž každý by si zasloužil samostatnou kapitolu: eschatologie a dualismus. Zejména evangelikální a charismatičtí křesťané očekávají konec světa, při kterém všechno shoří a boží nepřátelé budou potrestáni. A tak je moc netrápí nějaká ekologie a „zvěsti o válkách“ jsou jim vlastně znamením toho, že už se to blíží. A dualismus – tedy představa, že realita je tvořena dvěma protikladnými principy - např. bůh a ďábel, dobro a zlo, duch a tělo, světlo a temnota – vede k tomu, si člověk vybere stranu, kde jsme „my“, a na druhé straně jsou nějací zlí „oni“. A pokud se budete dost dlouho dívat na Fox News nebo číst jednostranné příspěvky na sociálních sítích, může vám stát, že bílý (místy oranžový) muž s autoritářskými (patrimoniálními) sklony bez ekologických skrupulí vám namluví, že on očistí svou zemi od liberálních nesmyslů (a nepřátel) a znovu pozvedne váš „národ pod Bohem“. I když on sám nikdy neprojevoval ani trochu křesťanského charakteru či zbožnosti.
Může za to Ježíš, který nebyl běloch, nebyl macho, nebyl nacionalista, dokonce nebyl ani křesťan? Asi ne. Ale náboženství, které se zaklíná jeho jménem, se hodí Trumpovi i Putinovi. A tvrzení, že Bůh si použil horší lidi, je výmluva.
A ještě jedna myšlenka od Briana McLarena, jehož knihu Do I stay Christian právě čtu: „Činit pokání znamená znovu promýšlet (rethink), což obnáší zpochybnit své předsudky a ptát se po neprozkoumaných předpokladech.“ Takže já se tady vlastně kaju...
(Mimochodem, fráze „one nation under God“ se do amerického slibu věrnosti vlajce dostala až v roce 1954 v době studené války, kdy se američtí politikové a korporace velmi báli komunismu. I rozhodli se, že křesťanství je pro národ i byznys lepší, a tak se i na dolarech od roku 1957 povinně objevuje národní motto „In God we Trust“. A ten slavný evangelista Billy Graham kázal, že křesťanství a kapitalismus jsou mravní spojenci.)
