ix. Jakubovi
Jedna z mých úžasných neteří má přítele jménem Jakub. Byli se spolu podívat v různých církvích a Jakub mě pak prosil, abych mu poradil, kde začít s biblí. V kontextu toho, co jsem tady psal, bude má rada poněkud ošemetná, ale proč ne? Nedávno jsem začal poslouchat ateistu, který vypráví o Bibli zajímavěji než mnoho křesťanů.
Takže, Jakube: Bible není jedna kniha, ale spíš čítanka (antologie). Takže se neboj začít kdekoliv. Jestli tě zajímá Ježíš – a mohl by – začal bych evangeliem podle Marka. Ne, není tam nic o vánocích, které jsou za týden (to má Matouš a Lukáš). Není tam mnoho Ježíšova učení o tom, jak bychom měli žít. Ani série zázraků/znamení, která jsou u evangelisty Jana. Ale jestli se na konci budeš ptát, kdo to ten Ježíš vlastně je, tak je to dobrý začátek. Samozřejmě, můžeš začít taky Lukášem (má vánoce). Nebo Janem (bude chtít, abys uvěřil). Ale já bych začal Markem. Je nejkratší a asi nejvíc akční.
Postupně doporučuji přečíst všechna evangelia – něco se opakuje, něco je navíc a každý pisatel má trochu jiný záměr. Jestli tě Ježíš zaujme, neutíkej od něj a podívej se do Skutků apoštolů. Je to vlastně pokračování Lukášova evangelia zaměřené na to, jak se šířila víra v prvních 30 letech po Ježíšově smrti – nebo by se dalo říct, jak působil Ježíš po svém zmrtvýchvstání. V tom příběhu se potkáš s jakýmsi Pavlem (původně se jmenoval Saul). A ten má lví podíl na tom, že i dneska vypadá křesťanství tak, jak vypadá. Myslím, že Lukáš ten příběh trochu učesal, aby ta prvotní církev vypadala víc idylicky (církev je rodu ženského, takže si to zaslouží). A protože už jsem zmínil Pavla a protože Pavel se pohádal s apoštolem Petrem (kterého někteří považují za prvního papeže), pokračoval bych dopisem Galatským křesťanům, kde se o tom píše. Ale hlavně je to jeden z úplně prvních křesťanských dokumentů! Pravděpodobně je mladší než nejmladší evangelium (Marek). A Pavel tam v šesti kapitolách shrnuje svoje pochopení evangelia. On toho samozřejmě napsal víc – minimálně šest dalších dopisů je autentických. U dalších šesti je to sporné, ale tradičně se mu připisuje třináct ze sedmadvaceti novozákonních spisů. Pro začátek bude stačit ten dopis do Galácie (to je mimochodem v dnešním Turecku).
Ježíš a všichni jeho apoštolové včetně Pavla byli Židé. Tak teď by bylo dobré se podívat do tzv. Starého zákona, což je hebrejská/židovská bible. Z 39 knih, které ji tvoří, určitě stojí za to přečíst 1. a 2. Mojžíšovu (Genesis, Exodus). Začíná to stvořením světa a na konci těchto dvou knih dostane izraelský národ boží zákony. Možná tam budou některé věci těžké na pochopení – tak je prozatím přeskoč a čti dál. Nebo mi napiš, co bys chtěl vysvětlit, a já se pokusím. Co až ty první dvě knihy bible dočteš? Můžeš pokračovat dál historií Izraele - ta začíná vlastně 5. Mojžíšovou (Deuteronomium) a končí 2. Královskou. To je hodně dlouhý příběh, takže si raději přečti nějaké kratší knížky. Rút má krásný románek. Taky prorok Jonáš stojí za to, i když je to rebel. Ale než tě Starý zákon přestane bavit, určitě otevři ještě Žalmy - třeba tyhle: 23, 46, 19, 42, 51, 103... Jsou to texty (písní), které Izraelci používali při bohoslužbách nebo jako osobní modlitby. ChatGPT mi ještě doporučuje, abych ti doporučil knihu Přísloví. Není nutné to číst najednou. Třeba kapitolu denně. Nebo dopis apoštola Pavla Filipským (dopisy se naopak čtou najednou).
Už to máš? Oukej, počkám. Pak dej vědět. Ještě je tam toho spousta.
Ještě pár rad: klidně to otevři i jinde, ale nenech se odradit, když nerozumíš. Taky se neboj s těmi knihami nesouhlasit – nemusíš hned všemu věřit. Nemusíš to číst nekriticky (ve smyslu, že vypneš mozek). Jsou tam věci, které dělají problém i lidem, kteří to studují celý život. A nenapsal ji pánbůh, ale lidi. Ale má cenu tu knihu znát, protože snad žádná jiná neměla v lidských dějinách takový vliv. A jestli ji ten BŮH inspiroval, bude inspirativní i pro tebe.
A nakonec: ptal ses v jakém překladu ji máš číst. Já jsem začal u tzv. ekumenického překladu, který je z 80. let minulého století. Tzv. překlad 21. století je taky dobrá možnost, i když se v každém překladu něco ztratí. Ale to není pro začátek důležité. Důležité je začít a nebát se toho. A ještě se doporučuje se přitom modlit. Nebo si jenom vzít kousek textu a přemítat o něm (někteří tomu říkají meditace). Tak do toho.
