Znovu a jinak

Nějaký příběh by to chtělo. A něco u čeho se nebudu zase prát s náboženstvím. Třeba proč chodím po horách? Proč jsem ochoten vstávat v zimě ve 4 ráno, abych před prací stihl vyšlapat na Lysou horu nebo Pustevny na na lyžích s tuleními pásy. Proč si sbalím batoh a jdu 5 dnů přes hory a doly? A odpověď asi nebude, že bych se jinak nudil a neměl co dělat.  Když tu otázku položím v množném čísle - proč chodíme - asi najdeme dost důvodů: chceme si popovídat s přáteli a celodenní výlet je k tomu vhodný, nechceme sedět doma s rodinou, tak ji vytáhneme na kopec a aspoň máme nějaký cíl (nejlépe je-li na kopci občerstvovna). Chceme udělat něco pro své zdraví, tak vyrazíme na čerstvý vzduch a hýbeme se. A naštěstí bydlíme v krajině, kde o kopce není nouze. Ale pak jsou chvíle, kdy jsme sami, chceme být sami... a vybereme si kopec, na který půjdeme sami. Pak už nejdu kvůli lidí a přece mě tam něco táhne – chci si „vyčistit hlavu“, k čemuž se funění směrem nahoru náramně hodí. Ale je v tom i eu...

Nebyl běloch. Nebyl macho. Nebyl nacionalista. Nebyl křesťan.  A přesto v zemi, která se chce zase zvětšit, jsou jeho následovníci přesvědčeni o tom, že bílý americký muž-křesťan je něco víc. A většinu z nich netrápí, že představitel, kterého si zvolili do Bílého domu, je namyšlený lhář, děvkař a bully, který by nejraději byl rovnou králem nebo carem.  Jak to, že plodem křesťanství v zemi, která o sobě tvrdí, že je „one nation under God“ a na penězích má napsáno „IN GOD WE TRUST“ je vláda muže, který obdivuje diktátory a zrazuje spojence, který přemýšlí, jak by zabral cizí území...? A to vládne teprve dva měsíce.  Já sám jsem byl americkým křesťanstvím do značné míry formován – maje diplom z poměrně konzervativní college, ke kterému mi pomohlo stipendium od instituce, která své jméno spojuje s největším americkým evangelistou 20. století. Potkal jsem mezi americkými křesťany mnoho upřímně zbožných a obětavých lidí. A přemýšlím, co se s jejich křesťanstvím stalo. A je...

Shledávám, že všechny mé myšlenky krouží kolem Boha jako planety kolem slunce a jsou jím neodolatelně přitahovány. Byl by to strašlivý hřích, kdybych této neodolatelné síle odporoval. Carl Gustav Jung v dopise z března 1955 Dnes si zde dovolím publikovat překlad meditace Richarda Rohra, který považuje švýcarského psychiatra Carla Junga za mystika. A já považuji Richarda Rohra za duchovního otce dekonstruktivistů, kteří nemohou v neděli do kostela a přece je BŮH uvnitř ne(o)pustil. Jednou z hlavních postav mých duchovních předků je švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung (1875-1961). Ačkoli nebyl křesťanem, který by chodil do kostela, a řekl mnoho věcí, které byly velmi kritické vůči organizovanému křesťanství, jak je ve své době vnímal, položil velmi pevné základy pro znovuobjevení duchovního světa v extrémně materialistické a stále více sekulární Evropě. Jung naprosto věděl a věřil, že vnitřní život je zdrojem toho vnějšího; na sklonku svého života na otázku „Věříte nyní v Boha?“ pevně a...