xxv. Bůh je krásný, úžasný... vynález
„Bůh je krásný, úžasný vynález našeho mozku...“
Brian Greene
Minule jsem si to zase vyřizoval s fundamentalistickým křesťanstvím, a tak bych to chtěl kompenzovat pozitivnějším pohledem na náboženství. Před nedávnem byl hostem Hyde Parku Civilizace na ČT fyzik a matematik Brian Greene. A zazněl tam onen úvodní citát. BŮH je pro něj vynález, konstrukt, a přece vynález obdivuhodný. Teistická náboženství mají na svědomí mnoho zla. Ale jestli nám idea BOHA pomáhá najít naději a odvahu tváří v tvář existenciální úzkosti, jestli nás vede k přemýšlení „o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu,“ jestli nás objev BOHA spojuje s ostatními lidmi, pak to na téhle nemocné planetě možná není beznadějné.
V rozhovoru pro The Guardian Greene říká:
„Mezi některými vědci, které znám, je tendence posuzovat náboženství podle toho, jestli nám dává faktické informace o objektivní realitě nebo ne. Ale to není správný metr. Mnozí další uznávají, že hodnota náboženství je v jeho schopnosti poskytovat smysl pro komunitu, vidět své životy v širším kontextu, spojovat nás skrze rituály s našimi předky, zmírňovat úzkost tváří v tvář smrtelnosti – a další zcela subjektivní přenosy. Když se snažím porozumět sám sobě jako člověku a jak zapadám do dlouhého řetězce lidské kultury, která sahá tisíce let zpátky, náboženství je hodnotnou součástí tohoto příběhu."
Už jsem se přiznal k tomu, že stále oslovuji ono tajemné TY, které mě přesahuje. A i kdyby se to dělo jenom v hlavě – té mojí, ale i třeba té vaší – pak nás ono tajemné TY, kterému říkáme BŮH, spojuje. A tím mě ono TY pak skutečně přesahuje... Ale abych o „TOM“ nepsal ve třetí osobě: TY, který jsi v mé hlavě, ať jsem si to vybral nebo ne, jsi také v myslích těch, kteří tě vzývají a oslovují. A tím nás přesahuješ. A činíš z nás MY napříč prostorem a časem. A i když jsi v mnohém tajemný a nevýstižný. I když tě nedokážeme pojmenovat, jsi přítomný v našem myšlení, v našem vnímání, v našem vztahování se... Skrze tebe vnímáme, že jsme spojeni s lidmi, které jsme nikdy neviděli, ale nějak nás ovlivnili a obohatili, protože jsme v jejich slovech a činech zaslechli a zahlédli TEBE.
A myslím teď na dnes zesnulého papeže Františka, který nějak byl i mým papežem, byť je mi katolická církev jinak téměř cizí. (Tedy ještě v ní působí jako kněz můj syn. A mám tam několik přátel. A mnoho dalších, kterých si vážím a kteří mě ovlivnili...) A zase mám důvod k vděčnosti.
