Znovu a jinak

Dříve nebo později potká každého: Smrt. Ale většinou si nejdřív přijde pro někoho blízkého a z vás se stanou dědici. Pohřbem to nekončí: je třeba odhlásit, co se dá, vyřídit, co je třeba vyřídit, a mezitím vás předvolají k notáři. A poučí vás, že se dědictví můžete zřeknout. Ale to asi většina lidí neudělá a i když nezdědí velké statky, pozůstává spousta věcí. Kytky, fotky, obrázky, knížky, cédéčka, hrnečky, skleničky, ozdoby, nádoby, nábytek, oblečení – a hlavně vzpomínky.  Většinu těch věcí nepotřebujete, ale mnohé je vám líto vyhodit. Protože patřily člověku, kterého jste měli rádi, a tohle vám po něm zbylo. Spoustu těch věcí si pamatujete, protože kdysi tvořily kulisy vašeho života: hrnečky s modrými cibulkami, skleničky se zlatým lemováním, litinová žehlička, mosazný moždíř, zlatý přívěsek. Nic z toho se vám nehodí, ale je těžké rozloučit se... Bible je taky dědictví, kterého se nechci zřeknout. Je to knihovna, která se předává z generace na generaci přes několik tisíciletí. J...

Všichni jsme to zažili. Rodiče, vychovatelé, učitelé se nás snažili přimět k nějakému chování. A když to nešlo po dobrém, muselo to jít po zlém. Po přemlouvání přišly výhrůžky, výtky, důtky i fyzické tresty, abychom začali poslouchat. A když se z nás stali rodiče, co jsme dělali? Nebo jak to děláme? Jak bychom to chtěli dělat?  Posledně jsem se pozastavoval nad vznikem biblických textů. Moderní badatelé  nezůstali u kritiky textu, která pomáhá přiblížit se k originálu navzdory chybám písařů či pozdějším úpravám. Zajímalo je, nakolik jsou události, které se v písmech popisují, skutečně historické. A čtenáři konzervativních studií a komentářů si nemohli nevšimnout, jak často musí jejich věřící pisatelé obhajovat historickou věrohodnost bible – navzdory svým historicko-kritickým kolegům. Ale o těchto problémech bylo napsáno dost. Větší potíž mám s tím, jakého BOHA různí pisatelé představují. Protestantská biblická teologie chce stavět primárně na textech Písma a svůj obraz BOHA s...

Kterak jsem u bible začal a skončil Četli jsme ji doslova a brali všechno smrtelně vážně. Najednou jsem byl kreacionista a tedy odpůrce evoluce, věřil jsem v příchod tisíciletého království na konci věků, které nastane po vytržení církve, věřil, že ženy mají v církevním shromáždění mlčet a nesmí vyučovat nebo kázat, věřil jsem, že homosexualita je hřích, věřil jsem v peklo i vyvolení ke spáse... Věřil jsem ve svatého, bázeň nahánějícího BOHA, který je současně BOHEM milujícím a slitovným. Věřil jsem křesťanům ve svojí bublině, protože ve mě vzbudili důvěru. Věřil jsem v Ducha svatého, který by přece tyhle upřímné věřící v Pána Ježíše Krista nenechal napospas bludům. První křesťané, které jsem potkal, byli z mého dnešního pohledu fundamentalisté – a někteří by se za tuhle nálepku nestyděli. Trochu otevřenější evangelikálové sice dál stáli na tom, že Bible je bezchybná a neomylná, ale připouštěli, že je to text jazykově, historicky a kulturně vzdálený, který je potřeba pečlivě číst v kon...

Před 33 lety jsem přešel od „nevěřících“ k „věřícím“ a letos u mě nastalo opačné obrácení. Nebo spíš dekonstrukce víry. Věcí, kterým jsem věřil, postupně ubývalo a dnes bych se bohu žel pod křesťanská kréda nepodepsal. A přesto mi BŮH nedává pokoj a stále se obírám slovy o BOHU (bohoslovím) a potřebuji se vypsat i z toho, co bych nepodepsal.  Začnu svým příběhem. Bylo mi 23, pátým rokem  jsme studoval technickou kybernetiku, chodil s holkou a bavil se s kamarádem od školky, který náhle uvěřil v Ježíše Krista a nedal s tím pokoj. Začalo to u snídaně a pokračovalo na víkendovém pobytu s mnoha zapálenými křesťany, se kterými jsem se vášnivě přel a zpochybňoval jejich nevědecké přesvědčení. O pár měsíců později, na stejném místě v kopcích nad Vsetínem, jsem byl o poznání měkčí a otevřenější (a ta holka těhotná). Náhle jsem znejistěl svém přesvědčení a začal oslovovat TY kdesi v mém nitru, kterému se říká BŮH. (A protože je to slovo velmi zatížené a nemohu se rozhodnout, zda psát s...

První název tohoto blogu, který mě napadl, byl „bad theology“. Měla to být kritika mé špatné teologie, kterou jsem si z větší části nevymyslel a tedy se dá předpokládat, že nejsem sám, kdo takto věřil nebo věří. Popsat, v čem mi má pojetí Boha nepomáhala, má pro mě terapeutické účinky a třeba by to mohlo zajímat i někoho jiného. A zrovna jsem četl Paula Tillicha a tam na mě vyskočilo „bad theology“. Zní to líp než „God is not great“.  Ale v době, kdy píšu tenhle úvod a mám skoro hotové první tři příspěvky, hodně poslouchám vyprávění lidí o jejich „dekonstrukci víry“. To zní silně. A říká to, že věci, kterým věříme, jsou konstrukce, které jsme převzali nebo jsme si je sami vytvořili. A někdy je dobré si je uvědomit a třeba jimi zatřást. Ale obvykle za nás to třesení zařídí někdo jiný nebo něco jiného. Typicky to může být zklamání z lidí věřících, nebo nějaký životní otřes. A pak začneme přehodnocovat, čemu věříme a možná zapochybujeme o některých článcích víry.  Pochybnos...