i. Konstrukce víry
Před 33 lety jsem přešel od „nevěřících“ k „věřícím“ a letos u mě nastalo opačné obrácení. Nebo spíš dekonstrukce víry. Věcí, kterým jsem věřil, postupně ubývalo a dnes bych se bohu žel pod křesťanská kréda nepodepsal. A přesto mi BŮH nedává pokoj a stále se obírám slovy o BOHU (bohoslovím) a potřebuji se vypsat i z toho, co bych nepodepsal.
Začnu svým příběhem. Bylo mi 23, pátým rokem jsme studoval technickou kybernetiku, chodil s holkou a bavil se s kamarádem od školky, který náhle uvěřil v Ježíše Krista a nedal s tím pokoj. Začalo to u snídaně a pokračovalo na víkendovém pobytu s mnoha zapálenými křesťany, se kterými jsem se vášnivě přel a zpochybňoval jejich nevědecké přesvědčení. O pár měsíců později, na stejném místě v kopcích nad Vsetínem, jsem byl o poznání měkčí a otevřenější (a ta holka těhotná). Náhle jsem znejistěl svém přesvědčení a začal oslovovat TY kdesi v mém nitru, kterému se říká BŮH. (A protože je to slovo velmi zatížené a nemohu se rozhodnout, zda psát s malým nebo velkým B, budu psát všechna velká.) Tak začala má konverze – připustit, že jsem člověk hříšný mi nedělalo problém, přijmout do života Krista ukřižovaného a vzkříšeného mi chvíli trvalo. Ale ve stejném roce jsme se vzali, nastěhovali do Havířova, narodil se nám syn, nechali se pokřtít... A vstoupili do církve, kterou bych dnes spíš nazval sektou. (Detaily jindy.) Jejich hlavní důraz byl na Bibli, kterou četli velmi doslovně. A dřív než jsem se nadál, věřil jsem i já v šestidenní stvoření, zemi starou 6000 let a dinosaury, kteří zahynuli při celosvětové potopě za dnů Noe. Začal jsem se o tu knihu velmi zajímat a brzy po mě chtěli, abych o tom něco říkal z jejich kazatelny, kde mohl vystoupit kdokoliv mužského pohlaví. Pár let na to jsem začal dálkově studovat biblické a teologické kurzy, mezitím jsem stál u vzniku nezávislého evangelikálního společenství křesťanů a pak vystudoval starozákonní biblistiku na univerzitě v městečku Wheaton poblíž Chicaga. Naučil jsem se číst ty staré posvátné texty méně doslovně a studiem (pochopitelně) přibylo pochybností a ubylo pár článků víry.
Několik let poté jsem pracoval pro jednu křesťanskou organizaci, která se věnuje mládeži, a učil pár kurzů na evangelikálním semináři. Než se moje žena rozhodla, že bude krásná pro někoho jiného. Tehdy se má víra poprvé silně zachvěla. Opustil jsem své evangelikální přátele – stal se ze mě „ex-vangelikál“ – odstěhoval jsem se do Prahy a chvíli se skrýval v kostele, kde kázal autor knihy Co je bez chvění není pevné. Ale netrvalo ani rok a stěhoval jsem se do Ostravy za svou druhou milovanou ženou. Tam jsme brzy našli evangelíky, ke kterým se dodnes počítám navzdory svým pochybám a pochybením. A také mám na půdě evangelický kazatelský talár, který jsem jako tzv. výpomocný kazatel do loňského roku oblékal. Špatná teologie mě pronásledovala zjevně od začátku, jak se ze mě stal nevěřící teolog prozradím příště.
