Znovu a jinak

Starší verze mne samotného by mě prohlásila za heretika, když si dovoluji pochybovat o slovech kréda nebo o inspirovanosti  křesťanské bible. A starší verze církve by kacíře, který odmítá dogmata, považovala za ohrožení. Co by se dělo dál, by záleželo, ve kterém století bychom se nacházeli.  Prvotní křesťanství nebylo o nic víc jednotné, než judaismus, ze kterého vzešlo. Někteří pochybovali o vzkříšení: všichni znají nevěřícího Tomáše, který nakonec uvěřil, ale někteří badatelé se domnívají, že o vzkříšení snad pochybovali i někteří další apoštolové, což by vysvětlovalo, proč např. evangelium podle Marka vykresluje učedníky jako dost nechápavé a slyšíme v něm Ježíše, jak jim vytýká jejich malověrnost. Pak tady byli následovníci Ježíše, kteří se narodili jako Židé a byli přesvědčeni, že je potřeba dál dodržovat pravidla tóry (sám Ježíš zákon dodržoval navzdory sporům o výklad některých pravidel). Ale nakonec zvítězila vize bývalého farizeje (Saula-Pavla), který se stal apoštole...

Laskavý čtenář doufám promine, že se ještě vrátím ke knize Anatheism, Returning to God after God , kterou napsal Richard Kearney. A že k cizím slovům, která neumím obejít, přidám ještě nejméně jedno další. A slibuji, že napříště budu psát o něčem lehčím - třeba o sexu nebo o ekologii (taky cizí slova). Anateismus je návrat k posvátnu poté, co božství zmizelo v ateistickém okamžiku rozčarování. Protože k Bohu se můžeme navrátit až poté, co opustíme BOHA. Ale k jakému Bohu? Filosof Kearney si tady půjčuje teologickou myšlenku kenoze, která se opírá o slůvko, které použil apoštol Pavel v dopise Filipanům v křesťanské bibli. Pavel pravděpodobně cituje starší hymnus, ve kterém se ozývá:  „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ „Sám sebe zmařil“ nebo „vzdal se sám sebe“ - tak různě se překládá řecké ekeno...

Ateismus se člověku přihodí, když čte Bibli. Křesťanství, když mu ji čte někdo jiný.  Bertrand Russel „Sundejte svou křesťanskou hlavu, pořádně jí zatřeste a zase ji nasaďte zpátky,“  Richard Rohr O sundávání křesťanské hlavy a následném třesení ateistickou kritikou už tady byla řeč. Ale co když ji nasadím zpátky? Bude to znovu jako dřív? Nebo bude všechno jinak ? Anateismus, jak jej definuje Richard Kearney, je doslova znovu-teismus.  Kearney je irský filosof, který studoval v Montrealu a v Paříži (u Paula Ricoeura) a nyní působí v Bostonu. Zabývá se narativní imaginací, hermeneutikou náboženství a fenomenologií. Hermeneutika je nauka o tom, jak vykládat a překládat – v našem případě náboženské texty. Zkusím teď shrnout jeho myšlenky z knihy Anatheism: Returning to God After God , které mě oslovují. Začneme hermeneutikou, kterou se zabývá i v jiných knihách: Když křesťanství tvrdí, že na počátku bylo Slovo, znamená to, že už od počátku tady byla i hermeneutika, protože t...

Milí čtenáři, Díky Kateřině Huberové z Českého rozhlasu Ostrava se z Vás mohou stát i posluchači. Paní redaktorka mě oslovila už v prosinci a já dlouho váhal, jestli vystoupit z anonymity blogu, který doteď není podepsaný (i když většina laskavých čtenářů se rekrutuje z okruhu mých sociálně-síťových přátel). A vlastně byla možnost, že i ten rozhovor bude anonymní. Ale nakonec není a na rozhlasových stránkách se dokonce šklebím z fotografie. Musím ještě dodat, že ten rozhovor velmi příjemně plynul a že mi bylo velkou ctí s paní Katkou rozmlouvat, neboť je to duše citlivá. A taky mám nějakou zvláštní úctu k ostravskému rádiu, protože jsem tam jako kluk chodil za svým strejdou a poslouchal příběhy o tom, jak tam kdysi pracoval můj děda, a dodnes posloucháme příběhy z natáčení od své tety. A i když už se tam netočí velké kotouče na magnetofonech Studer, stále to místo má zvláštní atmosféru. Příjemný poslech! ČÍST DÁL»