xvii. Příspěvek rozhlasový
Milí čtenáři,
Díky Kateřině Huberové z Českého rozhlasu Ostrava se z Vás mohou stát i posluchači. Paní redaktorka mě oslovila už v prosinci a já dlouho váhal, jestli vystoupit z anonymity blogu, který doteď není podepsaný (i když většina laskavých čtenářů se rekrutuje z okruhu mých sociálně-síťových přátel). A vlastně byla možnost, že i ten rozhovor bude anonymní. Ale nakonec není a na rozhlasových stránkách se dokonce šklebím z fotografie.
Musím ještě dodat, že ten rozhovor velmi příjemně plynul a že mi bylo velkou ctí s paní Katkou rozmlouvat, neboť je to duše citlivá. A taky mám nějakou zvláštní úctu k ostravskému rádiu, protože jsem tam jako kluk chodil za svým strejdou a poslouchal příběhy o tom, jak tam kdysi pracoval můj děda, a dodnes posloucháme příběhy z natáčení od své tety. A i když už se tam netočí velké kotouče na magnetofonech Studer, stále to místo má zvláštní atmosféru.
Příjemný poslech!
