Znovu a jinak

  „Bůh je krásný, úžasný vynález našeho mozku...“  Brian Greene Minule jsem si to zase vyřizoval s fundamentalistickým křesťanstvím, a tak bych to chtěl kompenzovat pozitivnějším pohledem na náboženství. Před nedávnem byl hostem Hyde Parku Civilizace na ČT fyzik a matematik Brian Greene. A zazněl tam onen úvodní citát. BŮH je pro něj vynález, konstrukt, a přece vynález obdivuhodný. Teistická náboženství mají na svědomí mnoho zla. Ale jestli nám idea BOHA pomáhá najít naději a odvahu tváří v tvář existenciální úzkosti, jestli nás vede k přemýšlení „o všem, co je pravdivé, čestné, spravedlivé, čisté, cokoli je hodné lásky, co má dobrou pověst, co se považuje za ctnost a co sklízí pochvalu,“ jestli nás objev BOHA spojuje s ostatními lidmi, pak to na téhle nemocné planetě možná není beznadějné. V rozhovoru pro The Guardian Greene říká: 
„Mezi některými vědci, které znám, je tendence posuzovat náboženství podle toho, jestli nám dává faktické informace o objektivní realitě nebo n...

Takový černý sešit se šipkami to byl. A v něm biblické dějiny od stvoření do konce světa. A bylo to hezky vytištěné a vypadalo to trochu jako barevný projektový graf. A ti křesťani, co mě evangelizovali, to měli hned vedle bible jako pomůcku, abychom se v ní trochu zorientovali - a taky aby propůjčili svému poselství pekelnou (nebo nebeskou?) dávku naléhavosti.  Podle kreacionistů, kteří věří v mladou zemi, stvořil BŮH svět v šesti dnech někdy před 6000 lety. Na začátku dějin byl věk nevinnosti, ale pak to Adam s Evou pokazili svým hříchem a následovalo vyhoštění z Edenu, a protože to lidé ještě víc pokazili tak i potopa atd. Biblické panorama rozděluje dějiny do 7 období, z nichž poslední je tisícileté království a pak následuje nekonečná věčnost. Vlastně to je takový evakuační plán: Když půjdeš po té správné šipce, dostaneš se s námi do nebe. A když ne, skončíš se všemi hříšníky v hořícím jezeře. Ta šipka měla žlutou barvu a končila tzv. vytržením věřících, kteří se náhle dostano...

Nějaký příběh by to chtělo. A něco u čeho se nebudu zase prát s náboženstvím. Třeba proč chodím po horách? Proč jsem ochoten vstávat v zimě ve 4 ráno, abych před prací stihl vyšlapat na Lysou horu nebo Pustevny na na lyžích s tuleními pásy. Proč si sbalím batoh a jdu 5 dnů přes hory a doly? A odpověď asi nebude, že bych se jinak nudil a neměl co dělat.  Když tu otázku položím v množném čísle - proč chodíme - asi najdeme dost důvodů: chceme si popovídat s přáteli a celodenní výlet je k tomu vhodný, nechceme sedět doma s rodinou, tak ji vytáhneme na kopec a aspoň máme nějaký cíl (nejlépe je-li na kopci občerstvovna). Chceme udělat něco pro své zdraví, tak vyrazíme na čerstvý vzduch a hýbeme se. A naštěstí bydlíme v krajině, kde o kopce není nouze. Ale pak jsou chvíle, kdy jsme sami, chceme být sami... a vybereme si kopec, na který půjdeme sami. Pak už nejdu kvůli lidí a přece mě tam něco táhne – chci si „vyčistit hlavu“, k čemuž se funění směrem nahoru náramně hodí. Ale je v tom i eu...

Nebyl běloch. Nebyl macho. Nebyl nacionalista. Nebyl křesťan.  A přesto v zemi, která se chce zase zvětšit, jsou jeho následovníci přesvědčeni o tom, že bílý americký muž-křesťan je něco víc. A většinu z nich netrápí, že představitel, kterého si zvolili do Bílého domu, je namyšlený lhář, děvkař a bully, který by nejraději byl rovnou králem nebo carem.  Jak to, že plodem křesťanství v zemi, která o sobě tvrdí, že je „one nation under God“ a na penězích má napsáno „IN GOD WE TRUST“ je vláda muže, který obdivuje diktátory a zrazuje spojence, který přemýšlí, jak by zabral cizí území...? A to vládne teprve dva měsíce.  Já sám jsem byl americkým křesťanstvím do značné míry formován – maje diplom z poměrně konzervativní college, ke kterému mi pomohlo stipendium od instituce, která své jméno spojuje s největším americkým evangelistou 20. století. Potkal jsem mezi americkými křesťany mnoho upřímně zbožných a obětavých lidí. A přemýšlím, co se s jejich křesťanstvím stalo. A je...

Shledávám, že všechny mé myšlenky krouží kolem Boha jako planety kolem slunce a jsou jím neodolatelně přitahovány. Byl by to strašlivý hřích, kdybych této neodolatelné síle odporoval. Carl Gustav Jung v dopise z března 1955 Dnes si zde dovolím publikovat překlad meditace Richarda Rohra, který považuje švýcarského psychiatra Carla Junga za mystika. A já považuji Richarda Rohra za duchovního otce dekonstruktivistů, kteří nemohou v neděli do kostela a přece je BŮH uvnitř ne(o)pustil. Jednou z hlavních postav mých duchovních předků je švýcarský psychiatr Carl Gustav Jung (1875-1961). Ačkoli nebyl křesťanem, který by chodil do kostela, a řekl mnoho věcí, které byly velmi kritické vůči organizovanému křesťanství, jak je ve své době vnímal, položil velmi pevné základy pro znovuobjevení duchovního světa v extrémně materialistické a stále více sekulární Evropě. Jung naprosto věděl a věřil, že vnitřní život je zdrojem toho vnějšího; na sklonku svého života na otázku „Věříte nyní v Boha?“ pevně a...

Starší verze mne samotného by mě prohlásila za heretika, když si dovoluji pochybovat o slovech kréda nebo o inspirovanosti  křesťanské bible. A starší verze církve by kacíře, který odmítá dogmata, považovala za ohrožení. Co by se dělo dál, by záleželo, ve kterém století bychom se nacházeli.  Prvotní křesťanství nebylo o nic víc jednotné, než judaismus, ze kterého vzešlo. Někteří pochybovali o vzkříšení: všichni znají nevěřícího Tomáše, který nakonec uvěřil, ale někteří badatelé se domnívají, že o vzkříšení snad pochybovali i někteří další apoštolové, což by vysvětlovalo, proč např. evangelium podle Marka vykresluje učedníky jako dost nechápavé a slyšíme v něm Ježíše, jak jim vytýká jejich malověrnost. Pak tady byli následovníci Ježíše, kteří se narodili jako Židé a byli přesvědčeni, že je potřeba dál dodržovat pravidla tóry (sám Ježíš zákon dodržoval navzdory sporům o výklad některých pravidel). Ale nakonec zvítězila vize bývalého farizeje (Saula-Pavla), který se stal apoštole...

Laskavý čtenář doufám promine, že se ještě vrátím ke knize Anatheism, Returning to God after God , kterou napsal Richard Kearney. A že k cizím slovům, která neumím obejít, přidám ještě nejméně jedno další. A slibuji, že napříště budu psát o něčem lehčím - třeba o sexu nebo o ekologii (taky cizí slova). Anateismus je návrat k posvátnu poté, co božství zmizelo v ateistickém okamžiku rozčarování. Protože k Bohu se můžeme navrátit až poté, co opustíme BOHA. Ale k jakému Bohu? Filosof Kearney si tady půjčuje teologickou myšlenku kenoze, která se opírá o slůvko, které použil apoštol Pavel v dopise Filipanům v křesťanské bibli. Pavel pravděpodobně cituje starší hymnus, ve kterém se ozývá:  „Způsobem bytí byl roven Bohu, a přece na své rovnosti nelpěl, nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob služebníka, stal se jedním z lidí. A v podobě člověka se ponížil, v poslušnosti podstoupil i smrt, a to smrt na kříži.“ „Sám sebe zmařil“ nebo „vzdal se sám sebe“ - tak různě se překládá řecké ekeno...